Smrtí nic nekončí. Vracíme se zpátky na Zemi, abychom dokončili své úkoly (svůj úkol). Smrt je pouhý přechod, součást přirozeného cyklu zrození a umírání. Jaký je vztah nás, lidí ze západní civilizace, k umírání a smrti? Nakolik její nepominutelnost ignorujeme? Jaký vztah má pozemský život k “životě po”? Jaká jsou východiska (filozofická i praktická) pro reinkarnaci, a tedy převtělování duší? Kam jsme odsunuli smrt ve svém uvažování a životě? A nejdůležitější otázka: připravujeme se na svoji vlastní smrt?